Září 2018

Dračí věž - 12. kapitola

16. září 2018 v 3:14 | Smrtka314 |  Dračí věž

Přiznání

Ráno se mi nechtělo ani vyjít z pokoje, ale došla jsem k názoru, že by to bylo vysoce neprofesionální. Šla jsem na snídani, ale Liam tam nebyl. Za chvíli teprve přišel s dopisem v ruce. "Melana to ještě nevzdala?" řekla jsem mírně pohrdavě. "Myslím, že ne definitivně, ale tenhle dopis není od Melany." "Hrabě Teracký tě zve na další večírek?" zavrtěl hlavou. "Je od mého, ehm, synovce. Přijede za pár dní s celou jeho posádkou." "O tom jsi mi nic neřekl." "Jezdívá sem jednou za pár let, už to bylo dlouho." "Nebude to nebezpečné? Když se nás sekta snaží dostat a najednou tu bude víc lidí?" "Doufám, že ne. Věřím mu a postarám se o bezpečí všech." "Když myslíš, že to nebude problém." "Nebude. Je to skvělá parta, určitě se nebudeš nudit." "Tady já se přece nikdy nenudím." Posadila jsem se a usmála. "Jsem rád, že máš dnes dobrou náladu." Nechtěla jsem se tím zatěžovat. "Jsem zvědavá na tvého synovce. Jak dlouho tu chce zůstat?" "Jen na pár dní, s menší oslavou." "Oslavou?" "Ano, vždy ji pořádám, když tu je. Je to v podstatě můj jediný žijící příbuzný, o kterém vím. Ale nečekej žádný bohatý večírek s královským tancem. Oni oslavují a tancují trochu jinak." "To mi nevadí, ráda se pobavím."
Přece jen to bylo veselejší, než jsem si myslela. Asi 14 mužů a několik mladíků se svými ženami, milenkami, nebo pracovnicemi ze zámku, si povídali, smáli se, jedli, hráli na různé hudební nástroje a tančili. Nebylo mezi nimi žádné napětí, narozdíl od večírku hraběte Terackého. Nikdo nebyl ani královsky ustrojen, nebáli se upít víc vína i dalších nápojů a podle toho se občas vyvíjela i konverzace. Liam a jeho synovec Aaren Kendry na ně dohlíželi, přece jen tihle námořníci jsou občas až moc divocí. Ale nebránilo jim to v tom, aby se taky bavili. všichni byli rádi, že se můžou zase sejít. Liam se vyptával Aarena, co všechno zažil za posledních pár let a Aaren se zase na oplátku divil, že tu má Liam po dlouhé době zase pořádnou a pěknou ženskou. "Ale nenech se zviklat, tady Aaren se totiž zajímá o všechny dívky v okolí," řekl Liam a napil se sladkého likéru. "Ale Liame, nekaž mi to potěšení," odpověděl mu Aaren žertovně a oba se smáli. Pak mě Aaron vyzval k tanci, který mi byl více povědomý, než ty na bohatých večírcích místní šlechty. Šlo mu to dobře a já se bavila.
Když jsme se udýchaní vrátili zpět ke stolu, Liam tam nebyl. Asi si někam odskočil, prozradil nám jeden z mužů a hned poté vypil celý půllitr zlatavé tekutiny. Aaren se rozhodl využít příležitosti a snažil se ze mě vytáhnout nějaké informace. Bohužel se mu to povedlo. "Takže, Lyro, jak dlouho tu vlastně jsi?" "Už několik měsíců. Ale přijde mi to, jako delší doba, nebo aspoň, jako bych Liama znala dýl." "Ze začátku to muselo být asi docela těžké, co?" Podíval se na mě soustředěně. Nejspíš uměl dobře naslouchat a právě to dívky k němu přitahovalo. "Jistě, musela jsem udělat několik vážných rozhodnutí, ale nelituju toho. I teď je to těžké, jen v jiných ohledech." "Ale Liam je správnej chlap, věř mi. Lepšího neznám a to trávím každej den s těmahle," ukázal rukou a zasmál se. "Jaký vztah mezi sebou vlastně máte?" Doufala jsem, že se nezeptá, ale udělal to, jakoby nic. "Je můj učitel a ochránce, nic víc, nic míň." "Vážně?" Podíval se na mě zklamaně. "Chtěla bys, aby se váš vztah změnil?" Dostal mě. A já nevěděla, co na to říct. "Co je tohle za otázky? Jsem naprosto spokojená." Zvedla jsem se a omluvila se, že se potřebuju projít na čerstvém vzduchu, ale jemu to nedalo. Šel za mnou na zahradu, zašli jsme až do zadní části, která byla pouze travnatá a byla nejblíž k lesu. Byla už tma.

"Promiň, že se vyptávám. Ale zvědavost mi nedá." Hodil na mě omluvný pohled. Stejně, jako Liam, působil velice důvěryhodně už od prvního dne. Vlastně mu byl i docela podobný, až na to, že byl tak o deset let mladší, nebo na to aspoň vypadal. "Možná, že si oba přejete, aby to bylo něco víc, ale bojíte se to dát najevo." "Proč tohle říkáš? Liam přece měl manželku a tu pořád miluje. není důvod, aby mezi námi bylo něco víc." "Jeho žena zemřela před dvaceti lety. Ano, tenkrát řekl, že jinou ženu nechce, ale už je to dlouho a okolnosti se mění. A ty jsi jiná." Jiná? "Teď mi řekni něco ty." Zastavili jsme se. "Jsi vážně jeho synovec? A jak dlouho byl Liam se svou ženou? Dvacet let je dlouhá doba…" Usmál se. "Nevím přesně, jak to bylo s jeho ženou, byl jsem malý kluk. Ale jeho synovec nejsem." Já to věděla! "A co teda jsi?" Chvíli váhal, ale pak mi to řekl. "Jsem spíš jeho pra-pra-pra-pra-prasynovec." Strnula jsem. "C - cože?" "Jeho bratr měl syna a ten měl potomky a tak dál. Je mu už přes sto osmdesát." Tušila jsem, že v tom možná bude háček, ale toto jsem nečekala. Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela. Byla jsem v šoku. "On ti to neřekl?" "Ne, nejspíš by řekl něco jako promiň, nepovažoval jsem to za důležité." Zamračila jsem se. "Vážně je to pravda?" "Ano, je. A teď mi ty prozraď pravdu. Miluješ ho?" Zastavil se mi dech a myslela jsem, že i srdce, ale to bilo dál rychleji a rychleji. "Proč se ptáš? Na tohle odmítám odpovědět." Chtěla jsem se vrátit zpět, ale on pokračoval: "Takže ho nemiluješ?" Mám říct pravdu? Nemohla jsem lhát, prostě to pravda byla, zamilovala jsem se do něj a já to v sobě zapřít nemohla. Prokoukl mě. Jen jsem tam zarytě stála. Nezmohla jsem se na odpověď a on to poznal. Ohlédla jsem se, ale nikde nikdo. Najednou jsem měla nutkání se mu svěřit, o všem mu říct. "Asi už to teď nezamluvím, co?" "To asi ne." usmál se. "Ale kdyby to věděl, nejspíš by se všechno pokazilo." Povzdechla jsem si. "To si nemyslím." "Hlavně mu to neříkej, prosím." "To už asi nebudu muset." Znejistěla jsem. "Proč, stojí za mnou?" řekla jsem žertovně a usmála se, ale pak mi ten úsměv stejně rychle zmizel. Strnula jsem. Bála jsem se otočit, ale nic jiného mi nezbývalo. U tmavé budovy se rýsovala mužská postava.