Dračí věž - 11. kapitola

12. srpna 2018 v 3:14 | Smrtka314 |  Dračí věž

Nevítaná návštěva

Zrovna jsme nacvičovali teleportaci v jednom z větších sálů, Liam usoudil, že už je čas. Můj malý chlupatý přítel běhal kolem mě a vždy se divil, že jsem najednou zmizela a objevila se o kousek jinde. Někdo zaklepal a ve dveřích se objevila jedna ze služebných. "Pane Dorne?" "Co se děje?" "Dole u hlavních dveří čeká návštěva." Podíval se na mě a pak zpátky na ni. "Kdo to je?" "Tři ustrojené dámy, pane." Nasadil zvědavý, ale podezřívavý výraz. "A co chtějí?" "Vás."
"Promiňte, že jsme přišly bez pozvání, aniž bychom daly dopředu vědět. Prostě jsem se nemohla dočkat, až Vás znovu uvidím. A moje dvě neteře Vás převelice touží poznat a já jsem si říkala, že by Vám určitě nevadilo malé překvapení." Překvapení to tedy rozhodně je, pomyslela jsem si. Melana i se svým doprovodem se vecpaly do dveří a začaly si prohlížet zámeček. "Tohle je božský zámek, přímo palác!" rozněžněly se ty tři a usmívaly se od ucha k uchu. "Zase to nepřehánějte, dámy."
Po hodině procházení a důkladném zkoumání všech místností, častém lichocení a koketování dam, které se u dveří zdály tiché, ale zdání klame, jsme konečně narazili na jídelnu. Jelikož jsme zvyklí někdy touhle dobou obědvat, pozval Liam ty tři na oběd. Samozřejmě, že to udělal, je to gentleman. Nemohl vyhodit ty ženský pryč, když se sem tak pěkně samy pozvaly. Dokonce mi přišlo, že se mu to jejich lichocení snad i líbí. Byl to divný pocit a chtěla jsem, aby už odešly. Liam se ale nejspíš rozhodl, že je nechá hrát to divadýlko až do večera.
Po jejich odmítnutí nabídky na projížďku na koních (protože dámy se přece nešpiní smradlavými zvířaty, které dělají ještě smradlavější koblihy) se dohodli, že si udělají procházku pěšky, aby si prohlédli okolí. Já měla samozřejmě zůstat doma. Pak by se ovšem mohl leckdo divit, že za nimi v potřebné vzdálenosti běželi puginové hned dva. Liam si toho všiml, ale nic neříkal. Těm třem dámám sice občas vadil nerovný a nejednotný terén, ale to jim nezabránilo v předvádění. Chudák Liam si toho vyslechl hodně za to odpoledne. Melana je pořád jen vychvalovala: "Tady Natrix je výborná zpěvačka, viď drahoušku. Celé dny jen hraje na piáno a cvičí zpěv." Usmála se na ni. "A Vipera je zase velká umělkyně. Maluje obrazy a skládá básně." "Vážně?" divil se Liam. "To musíte určitě i ráda číst." Otočil se na Viperu. Ale odpověď dostal opět od Melany: "Ano, jistě, čte pořád, v jednom kuse. A téměř každý večer nám předčítá básně." Ušklíbl se. "To jste jistě četla i Pýchu růží od Vyssenského, je to celkem známé dílo." Vipera se začervenala. "Ale ano, jistě, moc pěkná kniha." Všichni se usmívali, ale Natrix se nedala. "Někdy musíte přijít na mé malé představení, zpívám a hraji skoro každý večer pro potěšení mých blízkých. Byl byste určitě vítán." "Snad, ale teď už bychom se měli vrátit, začíná být chladno."
Později si Melana vzala Liama stranou a vyptávala se ho na její dvě neteře. "Jsem jedno ucho, pane hrabě, která z dívek se Vám líbí? Nebojte, nic nepovím," mrkla na něj. "Vážně nevím, o čem to mluvíte," odpověděl jí Liam. "Ale, nedělejte," zamračila se Melana, "která to bude? Natrix je vysoká, štíhlá a nadaná žena s půvabem. Vipera je sice krapet korpulentní, ale je velmi milá a dobrá společnice, určitě byste byl spokojen." Dokonce i mě zajímalo, co Liam odpoví. Povzdechl si. "Podívejte, jste zřejmě zkušená dáma, která se očividně snaží domluvit jedné ze svých neteří značně výhodný sňatek a vypadá to, že ony proti tomu nic nenamítají, nicméně já ano. Nechci a nevezmu si ani jednu z Vašich neteří, protože je nemiluji a nikdy milovat nebudu. V mém srdci je totiž už jiná žena. Jsme oba moudří lidé, tak se domluvíme, že se o tom nebudeme dohadovat a přít. Teď bych byl rád, kdybyste vzala sebe a svoje neteře domů. Kočár na vás jistě pořád čeká." Melanin úsměv se rázem změnil ve zklamaný úšklebek. Nedokázala mu to rozmluvit. Rychle prohodila něco jako: "Pojďte děvčata, zde už nejsme vítány," a odkvapily pryč.
Srdce mi ztěžklo. Nejspíš pořád miluje svoji ženu, kterou ztratil tak dávno. Vlastně jsem to už věděla, ale stejně to bylo najednou jako pěstí do nosu. Byla to i trochu úleva, protože ty tři v našem domě byly vážně hrozné. Aspoň už to vím. Nikdy už nechce milovat nikoho jiného, než svoji bývalou ženu.

Liam jim ještě krátce zamával na rozloučenou, když nastupovaly do kočáru, ale jen praštily s dvířky a odjely. Otočil se na mě s úsměvem, ale já se neusmívala. Neměla jsem náladu s ním mluvit nebo s ním dnes být. "Děje se něco?" podíval se ustaraně. "Nic, jen jsem trochu unavená. Půjdu do svého pokoje, jestli dovolíš." Šli jsme po točitém schodišti. "Chtěl jsem ještě trénovat, protože jsme kvůli nim toho moc dnes nestihli. Nebo se aspoň projít…" "To nemáš těch procházek dost po dnešku? Promiň, už chci mít pokoj. Budeme pokračovat zítra." Snažila jsem se o úsměv, ale moc to nešlo. Spěchala jsem nahoru. Chytil mě za zápěstí a otočil mě zpět, abych se dívala na něj. "Víš, že mi můžeš říct všechno. Cokoliv." Chvíli jsme tam stáli a dívali se na sebe. Přemýšlela jsem, co mu mám říct a jak, ale nemohla jsem. Nešlo to. Pořád mě držel za ruku. "Vážně jsem jen unavená, půjdu si odpočinout." Udělala jsem krok, ale on mě stiskl pevněji. Povzdechla jsem si. "Liame…" "Chci jen vědět, co tě trápí. Už delší dobu jsi taková zamyšlená." Takže si toho všiml a něco zřejmě tuší. "Nic, o co by ses měl starat, tak mě pusť." Podíval se mi do očí. "A opovaž se mi vrtat v hlavě," řekla jsem rázně. "Cokoliv je tvoje starost, je i moje. Nechci aby to pak ovlivnilo tvoje rozvíjení schopností a tvoje chování. Prosím…" "Nic to není, potřebuju se jen vyspat, vážně. Nic, čeho by ses měl obávat. Není to důležité." Pustil mě. "A já? Pro tebe nejsem důležitý?" Teď na to vážně přišel, ani nevěděl, jak moc se moje trápení týká jeho. Nebo to věděl? Tohle už na mě bylo moc. "Jistě, že jsi, ale teď už vážně půjdu." Rychle jsem popoběhla a z toho rozrušení se přemístila přesně před dveře mého pokoje. Měla bych to ještě vylepšit. Liam se rozhodl víc mě netrápit a ten den už jsem ho neviděla. Sedla jsem si k oknu, koukala na nebe a přemýšlela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama