Deník samotné Smrti

27. července 2018 v 17:07 | Smrtka314 |  Deník samotné Smrti

2.

Stála na okenním parapetu v 9. patře. Jednou rukou se přidržovala rámu a druhou si utírala slzy. Začalo to příchodem na střední školu. Všichni brzy poznali, že je jiná a proto ji nenáviděli. Nechodila s nimi na dlouhé párty až do noci a nepomlouvala ostatní kamarády, chovala se slušně a oni se jí za to posmívali.
Až konečně ve 4. ročníku si myslela, že se to změnilo, když si k ní jednoho dne přisedla jedna z jejích spolužaček. Začaly se spolu bavit a kamarádit, psaly si na sociálních sítích a občas spolu jezdívaly vlakem. Po pár měsících si ale její nová kamarádka začala sedat s dívkou, se kterou ona bydlela na internátu v prvním ročníku. Obě se s ní předtím bavily a teď najednou jako by se něco stalo. Neudělala vůbec nic a přesto se jí ty dvě začaly stranit. Když se několikrát ptala, co se děje, jestli něco udělala špatně, nedostalo se jí žádné odpovědi. Došlo to až k tomu, že ji ty dvě pomlouvaly za zády a dokonce i před ní, třeba když jednou seděly ve vyučování a jedna z jejich dřívějších kamarádek prohodila větu: "nejraději bych spáchala její sebevraždu". A takových věcí bylo víc. Jednou už to nevydržela a rozhodla se, že se poradí s třídní učitelkou. Ta si všechny tři nechala pozvat do malé místnosti, aby měly klid a vyřešily to. Jenže to nevěděla, že ty dvě na to budou připravené a vyčtou jí všechny věci které kdy podle nich provedla, i když to nebyla pravda. Dřívější spolubydlící si stěžovala, že musela pořád odnášet odpadky a ona jí s tím nepomohla. Než se však dívka stačila hájit, že se přece domluvily, že ona bude platit pytle a její spolubydlící vynášet koš, přišla na řadu druhá bývalá kamarádka s tím, že o její mamince řekla, že je d*vka a kdoví co ještě si vymyslela, načež se dívka hájila tím, že přece ona takhle nikdy nemluví. Vůbec nechápala co se děje, proč to ty dvě dělají. Nenapadlo ji, že může mít někdo tak zkažený charakter, i když věděla, že jedna z těch dívek si po internetu sjednávala schůzky s pochybnými muži a pak na ty schůzky nepřišla a smála se jim. Ptala se jí, jestli jsou vážně kamarádky a jestli by ji nezradila a ona ji utvrdila v tom, že ne. Ale teď pochopila, že byla jen její hračka. Přemýšlela, co by mohla udělat, ale v tu chvíli ji nic nenapadlo. Paní učitelka, po tom, co si vyslechla, ji donutila se jim omluvit, za to co "udělala", ale když se měly omluvit ty dvě jí, tak odmítly a učitelka už to pak neřešila. Dívku to hodně vzalo, dostala lekci o "spravedlnosti" v životě.
Přišel pomalu předmaturitní čas, ale ona měla jiné starosti. Už několik měsíců přemýšlela, jak se rozejít s přítelem, který pro ni nebyl úplně vhodný a citově ji vydíral. Věděla, že když se s ním rozejde, pokusí se si ublížit, podřezal žíly nebo něco podobného. K tomu všemu na ni tlačili rodiče, aby se učila a byla vzorná. "To já ve škole jsem se každý den učil do noci a měl jsem nejlepší známky," říkal otec. "Podívej na tvoji sestru, měla jako jediná vyznamenání! A tvůj bratr je tak šikovný a chytrý," říkávala její matka.
S třídou měli jet na několikadenní výlet, na který jet docela chtěla a přemáhala se, ale nakonec to nevydržela a den před odjezdem napsala třídní učitelce, že na výlet nejede. Pořád jí hlavou zněly všechny ty věci, které jí řekli spolužáci. Jak by spáchali její sebevraždu nebo si mysleli, že nosí týden stejné ponožky a pomlouvali ji, že nosí měsíc jedny stejné ponožky a dlouho se o tom bavili. Těch věcí bylo hodně a ona už to nemohla dál snášet.
Po výletu se dozvěděla, že si paní učitelka její mail nepřečetla a že jí hrozí trojka z chování. Několik dní potom se dozvěděla od otce, že se většina učitelů shodla na tom, že jí trojku z chování dají. Kdyby si alespoň vyslechli, proč tam nejela…
Pořád jen slyšela "vzchop se, buď dospělá a samostatná, paní učitelka si myslí, že jsi hloupá a můžeš si za to sama," ale většinou si tím vším musela vážně projít sama. Nechtěla už nikomu překážet, hádat se o nesmyslech, nechat se ponižovat. Rozhodla se splnit přání její spolužačce, bývalé kamarádce. Odhodila všechny zábrany a prostě skočila.

Moje chvíle přišla, když dopadla na zem. Její duše se objevila vedle mě a dívala se na zbytky svého těla. "Ty jsi Smrt, viď. Určitě umíš číst myšlenky, nebo tak něco." Nechtěla jsem jí dát za pravdu, raději jsem mlčela. "Doufám, že teď budou konečně všichni šťastnější." Usmála se. "Nikomu už nebudu dělat potíže. Nikdo už se kvůli mně nebude vztekat. Udělala jsem to pro lepší svět. Možná, že aspoň ty mi rozumíš." "Nikdy jsem se nesnažila pochopit svět lidí nebo jejich myšlení. Moje práce je přenést jejich duše tam, kam patří." "Nevadí." Stále se usmívala, jako by našla konečně klid...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ema Ema | Web | 29. července 2018 v 22:13 | Reagovat

top firma http://stehovani-brno.net/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama