Dračí věž - 9. kapitola

6. května 2018 v 16:44 | Smrtka314 |  Dračí věž

Magická sféra

Za chvíli si pro mě přišel Liam a odvedl mě zpět do davu ovíněných lidí. Někteří už odjeli a já jsem byla taky unavená, přece jen zvládla udržet falešnou podobu celkem dlouho. I Liam uznal, že je čas pomalu odejít. Rozloučili jsme se s hrabětem Terackým a jeho dcerou Virginií a několika dalšími lidmi. Melana ještě stačila slíbit, že se někdy musí přijít podívat na "ten jistě úchvatný zámek hraběte Dorna" a pak jsme rychle nasedli do kočáru a jeli jsme. Velmi se mi ulevilo, když jsem svůj vzhled změnila zase zpátky. Vážně vyčerpávající večer.

"Mluvila o mně že? Melana. Viděla mě s tebou tančit a pak se ti snažila namluvit, jak je úžasná. Myslím, že se jí líbíš." "Kdyby mě vážně znala, věděla by, že vychloubáním si u mě nepolepší. Její chování mě neuspokojilo a rozhodně ho nehodlám snášet po celý zbytek života, pokud si myslíš, že to na mě zapůsobilo." Naštěstí. "To ne, jen jsem chtěla vědět, co si o tom myslíš ty." Všude byla tma. Jediný zdroj světla byla lucernička, kterou si kočí svítil na cestu. I tak ale uvnitř kočáru nebylo téměř vidět. "Co ti vlastně říkal hrabě, když jsem tančil s Melanou? Vypadal potěšeně, zatímco ty moc ne." "Ptal se na tebe, jestli nesháníš ženskou. Asi nerad vidí hezké vzdělané muže bez manželky." Naklonil se blíž ke mně. "Proto ses mě ptala na Melanu? Znejistilo tě to, co oba říkali?" "Možná. Ale potom se zmínil o tom, že se na ni nedíváš s láskou a jiskrou v očích, takže z toho asi nic nebude. Řekl, že se na mě koukáš jinak a zeptal se mě, jestli jsem vážně tvoje neteř. Nechtěl mi věřit." "Aha." Opřel se zase zpátky. "V tomhle se on docela vyžívá. Je zvědavý a baví ho zkoumat lidské vztahy. Povídá si s tebou a když si nedáváš pozor, dostane z tebe nejedno tajemství." Zavrtěla jsem hlavou. "Neřekla jsem nic a ani neřeknu, neboj se." "Já vím. Mimochodem, nezlobíš se, že jsem jim řekl, že jsi moje neteř? V téhle společnosti je neslušné přijít s ženou, která není moje příbuzná nebo alespoň moje snoubenka." "V pořádku, chápu to." Přemýšlela jsem, jestli se ho mám zeptat, za co mě teda považuje, když ne za neteř. Stejně tak ale mohl říct, že jsem jeho dcera…

Z myšlenek mě vytrhl drsný zvuk lámajícího se kola následovaný prudkým stočením kočáru z cesty. Přejel mi mráz po zádech. Tohle nemohla být jen náhoda. Že by naše krycí magie přestala fungovat? Nebo ji snad prolomili? Jsou silnější než my? O co se vlastně pořád snaží? Kočár zastavil převrácený na boku. Liam rychle vyskočil, vytáhl mě z kočáru a udělal kolem nás něco jako neviditelnou barieru - tedy barieru, přes kterou nás nikdo neviděl. Přikrčili jsme se a tiše poodešli od kočáru. Liam začínal být trochu nervózní. "Blokují nás. Nemůžu nás dostat pryč." Zašeptal a přikrčil se ještě víc. Bylo vidět, jak usilovně přemýšlí.

"Trošku jsme se pojistili, aby nám slečinka znovu neutekla." Řekl neznámý hlas a kolem nás se objevilo několik mágů v černých pláštích. Všichni měli na hlavě kapuci, takže jim nebylo vidět do tváří. Začali vytvářet jakési kouzlo a já už měla vážně strach. Neviděli nás, ale věděli, že tady někde jsme. Na obloze se začaly tvořit černé mraky a atmosféra houstla. Nebylo vidět ani na krok. Měla jsem hrozně divný pocit, jako by mě něco otrávilo a omezilo moje smyslové vnímání a vůbec všechny schopnosti. Už to zase vypadalo, že se to zlepší, ale najednou byl místo těch postav v plášti černý kouř pouze se siluetami postav a moje tělo začalo vyzařovat žluté světlo. Žlutý kouř. Hned vedle mě se vzápětí začal objevovat kouř modrý. Vůbec jsem netušila, co se děje, ale bylo jasné, že už nás vidí. Černé kouře se pomalu přibližovaly. "Co po nás chcete? Nechte nás být!" Zastavily se, až na jednoho. "Právě naopak, konečně jsme tě dostali, ty mrško malá. Mistr bude jistě potěšen." "Proč se pořád tak snažíte mi ublížit? Nic pro vás neznamenám." "Ale ano, velmi se nám hodíš. A tady tvůj přítelíček taky. Právě vás dva jsme potřebovali. Netušil jsem, že to bude tak jednoduché." Z modrého kouře vedle mě se stal plamen, který stále rostl. V mé hlavě se ozvalo něco jako "promiň, ale musím to udělat."

Někteří už se začali divit, co to zkouší, ale většina nevěřila, že bychom ještě něco zmohli, proto mu v tom nebránili. Ale Liamův mocný hlas je vyvedl z míry: "Jednoduché to rozhodně nebude. Na něco jste totiž zapomněli." S těmito slovy se začala prolínat naše magická energie, modro-žlutý kouř se spojil v zelený, nabral na síle a vybuchl obří magickou vlnou. Bylo to velice zvláštní a divné. Jako by byl Liam přímo v mé hlavě a v mém těle. Cítila jsem, co dělá a věděla jsem, co chce udělat, ale sama jsem nemohla dělat nic. Všechny postavy se zase začaly měnit zpátky do původní podoby. Někdo se nás snažil zastavit, jeden z nich byl dokonce tak blízko, že se na mě snažil dosáhnout rukou. Viděla jsem jeho zlé rudé oči, které se nebezpečně přibližovaly. Pak všechno zčernalo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama