Dračí věž - 8. kapitola

28. dubna 2018 v 16:44 | Smrtka314 |  Dračí věž

Oslava

"Než půjdeme, vezmi si tohle." Vytáhl jednu ze svých lahviček, tentokrát v ní bylo spoustu tmavě zelených kuliček, a jednu mi podal. "Zablokuje to vizi tvé magické energie. Nepřátelé nesmí zjistit, kde jsme. Nechci nic riskovat." Rychle jsem ji vzala a hodila do sebe. Pak jsme se přesunuli ke zrychlenému kočáru - stará vychytávka, která vás nedostane rychleji na určené místo, ale změní vnímání toku času, takže si myslíte, že to byla jen chvilka. Jistě, že by to šlo i jinak, ale kočár je přirozenější a my jsme nechtěli upoutávat zbytečně pozornost.

Hrabě Teracký byl středně urostlý, asi padesátiletý pupkatý chlapík s delšími vlasy a krátkými vousy. Potom, co nás jeho sluhové doprovodili do sálu, kde se konala oslava, nás neváhal hned osobně přivítat. "Pane Dorne, vítám Vás, jsem rád, že jste se rozhodl přijmout moje pozvání. Dlouho jsme Vás neviděli." Obrátil se na mě. "A jaký to máte půvabný doprovod, ruku líbám slečno." "Děkuji, jmenuji se Elizabeth Peaksová." Liam mě poučil, že nemám říkat své pravé jméno. Usmál se a podíval se zpět na Liama. "Nevěděl jsem, že máte dceru." Liam mu úsměv oplatil a řekl: "Taky že nemám, je to moje, ehm, neteř." "Jistě. Ah, konečně přišla moje krásná dcerka, už jí je dvacet let, no věřili byste tomu? Virginie pojď sem, někoho ti představím." Mladá, velmi krásná dívka v těch nejvíce extravagantních šatech, jaké jste si dovedli představit, přišla k nám a chytila svého otce za paži a podívala se na nás. "Hrabě Dorn a jeho neteř Elizabeth." "Velice mě těší, že vás mohu poznat." "To právě tady panu hraběti vděčím za tu jizvu, kterou mám po celé hrudi," zasmál se. "Ale taky za to, že vůbec ještě dýchám. A podívejme, komtesa Berkynská se svými rodiči nás poctili svou návštěvou, pojďte, seznámíte se." Hrabě pozdravil příchozí, prozradil nám, že se jeho dcera přátelí s komtesou Berkynskou a hned nás zase hnal k dalším návštěvníkům. "Dobrý den, Qverkhole, bavíte se? Nebojte si přilít vína, jsou to ty nejlepší ročníky. Melano, ale vážně, vy jste snad den ode dne krásnější. Jak to děláte?" Takhle jsme prošli celý sál a hrabě Teracký všude přinášel pohodu a smích. Nakonec ovládl celý sál a všichni připili na počest komtesy Teracké. Poté vyzval všechny přítomné, aby jedli, pili a bavili se, což všichni s chutí splnili. Zase začala hrát hudba.

"Zatacujeme si, nebo už toho na tebe bylo moc?" Zeptal se mě Liam polohlasem. "Ale Liame, já… nemůžu." "Proč ne? Alespoň jeden tanec bychom mohli, co říkáš?" Podíval se mi do očí. "Ale já přece neumím tančit. Takové ty venkovské tance, to se nedá s tímhle vůbec srovnávat." Jeho to ale vůbec neodradilo. Spíš naopak. "Povedu tě. Vžiješ se do rytmu hudby. Nesmíš se bát." Popotáhl mě na taneční parket, chytil mě levou rukou za moji pravou a já cítila, že mi nějak pomáhá a přesně jsem věděla, co mám dělat. Byl to neskutečně krásný intenzivní pocit a moje srdce bilo jako splašené. Jako bychom si byli velmi blízcí. Všimla jsem si, že se na nás hrabě Teracký kouká s blaženým úsměvem a Liam si toho zřejmě všiml taky, protože se koukal stejným směrem a potom se podíval na mě. Ten jeho upřímně sladký pohled mě skoro omámil, trochu se mi podlomila kolena, ale on mě chytl pevněji kolem pasu a přitáhl mě blíž. Naštěstí pro mě za chvíli první tanec skončil a já nemusela tolik přemýšlet, co tyhle všechny emoce znamenají.

V průběhu večera jsme oba zkusili několik vybraných pokrmů a nápojů a bavili se s ostatními. Tedy až do chvíle, kdy k nám přišel znovu hrabě s jistou ženou a nabídl ji Liamovi k tanci. "Pokud tady dáma souhlasí, Vaši nabídku nemohu odmítnout." Mírně se uklonil dámě, Melana Canth se tuším jmenovala, a klidně s ní odešel tančit. Nechal mě tu samotnou! "No to se podívejme, z těch dvou by byl jistě krásný páreček, co myslíte, Elizabeth?" Tuhle otázku jsem vážně nečekala. "Ehm, no, já si myslím, že můj strýc teď o žádnou ženu nemá zájem." "Ale neříkejte, takový urostlý chlapík, zkušený v životě, že by nechtěl ženskou? Co vás přivádí k této myšlence?" "Nevím. Už dlouho žádnou neměl. A to je tady tolik krásných žen." "To máte pravdu. Ale když se muž zamiluje, většinou to nenechá jen tak být." S těmito slovy se zakoukal na tančící páry v sále. "Sledujte, jak se na ni dívá. Ano, s respektem, ale nic víc. Škoda. To když se díval na Vás, jeho oči přímo jiskřily… poslyšte, že vy vůbec nejste jeho neteř?" Udiveně jsem se na něj podívala. Co tím vůbec myslel? "Co to povídáte? Samozřejmě, že jsem jeho neteř. A on je můj strýc. Jsme příbuzní." "Vážně? Nepamatuji si, že by se mi někdy zmínil, že má žijící sestru nebo bratra." "Jistě že má. Akorát se téměř nevídají." "Aha." Nadzvedl obočí, jako by si myslel svoje. Prokoukl mě, mizera jeden. Snad už nebude vyzvídat. "Pokud mě omluvíte, pane hrabě, půjdu na chvíli na čerstvý vzduch." "Ale jistě, využijte prosím některý z balkonků, prosím." Rukou mi ukázal směr. S poděkováním jsem se rychle přesunula na balkonek nejdál od sálu a od lidí. Cestou jsem slyšela nějakou ženu, jak říká něco ve smyslu: "ale byl to podařený tanec, viďte. Od malička mám na něj velký talent, víte, na rozdíl od jiných žen se mi nepletou nohy a udržím krok. měli bychom si to někdy zopakovat." Myslela tím snad, že já nejsem tak dobrá tanečnice pro Liama? Řekla to snad schválně? Vychvalovala se, jako by byla ve všem lepší, než já, nebo to jen tak plácla? Ale proč by to dělala? Vážně potřebuju na vzduch. Vděčně jsem se opřela o zábradlí a už po tisícáté se zakoukala do hvězd.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama