Dračí věž - 7. kapitola

23. dubna 2018 v 23:23 | Smrtka314 |  Dračí věž

Pozvánka

Byl už večer, téměř noc a na nebi svítili hvězdy a měsíc, který se občas schoval za mraky. Seděla jsem na lavičce na menším balkónku s lehkou přikrývkou a kochala se výhledem. Někdo zaklepal na dveře od pokoje a pak vešel dovnitř. "Lyro? Jsi tu?" Vedle mě se objevila postava v tmavém kabátci s bílou, napůl rozepnutou košilí a volnějšími kalhotami. Sedla si vedle mě a koukla stejným směrem jako já, na nebe. "Dnes tě žádná kniha nezaujala? Mám jich tam ještě dost, víš že…" "Myslíš, že mi to vědomosti ulehčí? Možná ano, ale prostě to není ono, neživé věci jsou nudné, Liame, nemůžeš mi dát chvíli…" "Pokoj? Vzal jsem tě pod svá ochranná křídla a musím se o tebe starat, měla by sis toho vážit." Šibalsky se ušklíbl. "Nicméně jsem ti přišel říct, že to svoje zrcadlové umění budeš brzo nejspíš potřebovat." "Myslíš schopnost změnit svůj vzhled na jiného člověka?" "V podstatě ano. Dostal jsem pozvánku od hraběte Terackého na oslavu dvacátých narozenin jeho dcery pro sebe a jednu osobu navíc a chci, abys šla se mnou. Samozřejmě budeš muset vypadat jinak, nemůžeme nic riskovat." Trošku mě to udivilo. "Proč by někdo zval zrovna tebe na oslavu přeplněnou šlechtickými tituly?" Koukla jsem na něj požadujíc odpověď. "K tomu jsou hned dva důvody. První je ten, že jsem hraběti kdysi pomohl z jedné, ehm, prekérní situace." "A ten druhý?" "Ten je o dost lepší, řekl bych. Jsem totiž taky hrabě." Dlouze jsem se nadechla. "Cože?" "Je to už dávno, dostal jsem titul a zámek jako poděkování za pomoc tehdejšímu králi Anverdess, to je na dlouhé vyprávění. Myslel jsem, že se mnou půjdeš ráda." "Jistě, že půjdu. Vlastně by se dalo čekat, že když máš zámek, máš i titul, jen jsem nad tím tak nějak nepřemýšlela. Kdy je ta oslava?" "Pozítří." "Zvou tě na takovéto oslavy často?" Zavrtěl hlavou. "Ne. Myslím, že tak jednou, dvakrát ročně. Někteří mě nemají moc v lásce, protože nejsem jako ostatní." Sklopila jsem hlavu a řekla: "to chápu." Pak jsem se podívala zase na něj a usmála se. "Mně to ale nevadí. Díky tobě konečně nemám pocit promarněného života. Líbí se mi tu." "To jsem rád." Taky se usmál. Chvíli jsme seděli a pozorovali hvězdy. "Přímo kouzelné, že? Vždy mi to tak přijde, když se dívám na večerní oblohu." "Moje mamá milovala hvězdy. Proto se jmenuju Lyra." "Tvoji sourozenci se také jmenují podle souhvězdí?" "Ano. Nejdřív můj bratr Leo a pak Grus. Potom já a o 4 roky později Carina." "Je zajímavé, že si to ještě pamatuješ po tak dlouhé době." "Tohle se nezapomíná. Vždycky jsme si hráli my tři starší a Carina seděla kousek od nás a hrála si s nějakým dárkem od otce nebo jen tak běhala kolem nás a pořád se smála. Byly jí teprve tři roky, když… když…" Najednou jsem nemohla mluvit, hůř se mi dýchalo a z očí mi kanuly slzy jedna za druhou. "Ale ne, prosím tě, neplač. Omlouvám se, nechtěl jsem ti to takhle připomenout. Je mi líto toho, co se stalo, ale teď už se tím netrap. Prosím." Chtěla jsem mu vyhovět, ale nešlo to. Dlouho jsem na to nemyslela a teď jsem si to zřejmě musela vynahradit. Liam asi pochopil, že slova to jen tak nespraví. Posadil se blíž a nechal mi dát mou hlavu na jeho rameno. Takhle se mnou seděl hodně dlouho a občas mě pohladil po vlasech.

"Už je docela zima, nezdá se ti? Měli bychom jít dovnitř. A vlastně bychom měli jít spát, je vážně pozdě." Uvědomila jsem si, že je hezké, když se o mně někdo stará. Nechtěla jsem, aby Liam odešel. Zároveň ale chtít, aby se mnou zůstal aspoň, než usnu, by bylo nejspíš nevhodné, takže jsem neměla na vybranou. Navíc měl pravdu, už byla docela zima. "Teď máš přece mě. Nenechám tě v tom samotnou." Zvedli jsme se a šli dovnitř. Než odešel, pohladil mě po tváři, usmál se, dal mi pusu na čelo a řekl: "dobrou noc." Cítila jsem se už mnohem klidnější. Jak on to jenom dělá?

O dva dny později jsem seděla zase před zrcadlem a přemýšlela o vzhledu na panskou oslavu. Liam byl celý den údajně ve městě a něco zařizoval, takže se mi tentokrát věnovala paní Luttenová. Donesla mi drahé šaty na tu večerní slavnost. Po vyzkoušení jsem je na sobě trochu upravila a stará paní mi pomohla s účesem. Přece jen jsem v magii teprve začátečník, takže moje pravá podoba musela být co nejvěrnější, aby nebylo tak těžké udržet přeměnu několik hodin. Příprava trvala dlouho, ale zase jsem se dozvěděla něco o lidech na zámku.

"Vážně moc krásná. Máte šaty opravdové šlechtičny, musely stát hodně peněz. Pán na vás opravdu nešetří, má vás moc rád." "Myslíte?" "Ano, samozřejmě, jste součástí jeho rodiny, to se jen tak někomu nepoštěstí." "Takže spíš něco jako jeho dcera?" Jemně se usmála. "Chcete vědět, jestli vás on vidí jako svou dceru, nebo k vám cítí jiný druh náklonnosti?" "Řekněte mi to, jestli to víte." Posadila se a koukala na mě, jak zkouším měnit podobu. "Vím, že měl kdysi dávno jinou ženu. Oženil se a usadil se s ní tady v tomto zámku. Ale ona nepoužívala magii a umřela už tak před dvaceti lety, je to docela smutný příběh. Pokoušeli se o dítě, ale z nějakého důvodu žádné neměli. Když umřela, uzavřel se do sebe a přísahal si, že už žádnou jinou nechce. Myslím si, že ve vás vidí dceru, o kterou se kdysi tak moc snažil, ale do hlavy mu nevidím, mladá dámo. Na to se budete muset zeptat jeho." Posadila jsem se vedle ní. Za tímhle příběhem určitě stojí něco víc, ale ona mi už nejspíš nic neřekne. "Je pravda, že se ke mně chová moc hezky, stará se o mě, chrání mě a taky mě učí spoustu věcí. Jednou mi dokonce vynadal, když jsem lezla na police s knihami místo abych použila schůdky. Prý to bylo vážně neopatrné." Obě jsme se zasmály. "Nejspíš mě vážně vidí jako svou dceru." Povzdychla jsem si. "Myslíte, že je na mě moc starý? Nebo že si myslí, že jsem ještě pořád dítě?" Vzala mě za ruku a podívala se mi do očí. "Na tohle vám nedokážu odpovědět. To poznáte až časem. Teď se tím netrapte." Možná k němu vážně něco cítím. Jeho chování, vzhled, jeho osobnost ve mně vzbuzují značné sympatie. Na druhou stranu mě má nejspíš rád jako svoji dceru, nic jiného. Nesmím si dovolit se zamilovat, byli bychom pak nešťastní oba dva…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama