Dračí věž - 4. kapitola

14. dubna 2018 v 10:24 | Smrtka314 |  Dračí věž

Důvěra a porozumění



Otevřela jsem oči a chvíli vstřebávala, co jsem "viděla". Nemohla jsem se pohnout. Na ruku mi ukápla slza. Ani nevím, kolik emocí se ve mně tenkrát mísilo. Konečně jsem pochopila, jak se Liam cítil a jak to všechno bylo. Bylo to tak živé, že jsme na sebe jen koukali a nic neříkali. Můj dřívější pocit byl správný. Už jsem nepochybovala o tom, jestli tu mám zůstat, nebo se raději držet od toho všeho dál i když jedna moje část říkala, že to bude nebezpečné, ta druhá byla vděčná za to, co pro mě Liam udělal a třetí se co nejdřív chtěla naučit používat magii. "Už mi rozumíš. Vidím ti to na očích. Můžeme začít hned, jestli chceš." Usmál se. Co se to jenom se mnou dneska děje? "Ovšem vím, že propojení myšlenek a vzpomínek může být náročné, zvlášť pro někoho, kdo s tím nemá zkušenosti. Jestli chceš…" "Ne, začneme hned. Cítím se dobře."

Liam se neobtěžoval sháněním dalších židlí a prostě si sedl na stůl. Vzal do ruk pár knih a postupně se dopracoval k jedné, která podle všeho uváděla základy magie. Existují 4 základní druhy: magie útočná neboli destruktivní (červený znak), magie tvořivá s použitím fantasie (modrý znak), magie přeměny, teleportace, telekineze (žlutý znak) a magie obranná a léčivá (zelený znak). "Útočná magie je nejběžnější používaná magie a věř mi, že to většinou končí daleko hůř, než jen rozbitou skříní. Její použití ti ukážu později. S magií tvořivou jsem se narodil a ovládám ji celý život i když zas tak běžná úplně není, ale používám ji pořád. Magie přeměny je docela složitá, ale velmi efektivní. Na rozdíl od magie tvořivé přeměňuješ sebe namísto okolí. Vyžaduje plné soustředění. Magie obranná a léčivá je docela vzácná a kdo ji ovládá, má velkou výhodu, pokud není sám a může podpořit ostatní přátele. Další magie jsou kombinované a nelze přesně určit, na co se zaměřují. Mohou být také velmi efektivní, ale o to složitější a někdy nejsou úplně stabilní. Nechám ti tu pár knih, aby sis je mohla pročíst, samozřejmě ti vysvětlím, co budeš chtít a naučím tě pořádně praktické využití. A teď…" podíval se na mě takovým zvláštním způsobem, jakoby čekal, že se něco stane. "Musíme zjistit, jakou magii budeš používat. Nejspíš ses s ní narodila, ale u každého se projevuje jinak a myslím, že kvůli těm věcem, co se staly, jsi ji podvědomě potlačila, takže jsi ji nemohla používat. Možná si říkáš, že kdyby jsi ji používat mohla, podařilo by se ti ochránit tvoje blízké a rodinu, ale právě proto, že jsi ji potlačovala, jsme tě tak dlouho nemohli najít." Sáhl do kapsy a vyndal lahvičku, která obsahovala jedinou malou kuličku bílé barvy. "Tahle věcička je velmi cenná a nebylo vůbec lehké ji sehnat. Měla by ti obnovit magickou energii a zrušit blokaci používání magie. Pro jistotu ji nosím sebou už nějakou dobu, ehm, měl jsem tušení, že to asi bude potřeba. Měla bys ji normálně sníst, ale neboj se, nebolí to." Otevřel lahvičku a podal mi její obsah.

Chvíli jsem si nebyla jistá tím, co mám udělat. Jak vůbec ví, že to nebolí? A co když to nebude účinkovat? A když ano, co mám potom dělat? Čekal, až udělám to, co chce, ale už vypadal trochu netrpělivě. "Nemůžete se dočkat, pane Dorne?" Podívala jsem se na něj podezřívavě. "Vypadám nedočkavě?" Usmál se na mě. "Máš pravdu, chci se dozvědět, jakou magii budeš ovládat, je to pro mě důležité. A pro tebe také." "Takže vy nevíte, která to bude?" "Myslím, že tuším, ale jistě to nevím. A neboj, nebudeš na to sama." Koukal na mě těma svýma očima, jako by říkal "rozhodnutí je na tobě", ale zároveň jsem poznala, že se vyloženě těší, až mě bude učit a uvidí, co všechno dokážu. A já ho nechtěla zklamat. Naučila jsem se, že někdy je lepší odhodit strach, nepřemýšlet nad tím a udělat to hned, jako přesně v tomhle případě. Rychle jsem do sebe hodila malou bílou kuličku a přidržela se židle, protože jsem nevěděla, jaké to bude mít účinky. Liam ještě stačil říct, že se to možná neprojeví hned, ale to už jsem pocítila jemné bodání po celém těle, nebolelo to, ale bylo to nepříjemné. Trochu se mi zamotala hlava a cítila jsem, jak se mi na pravém zápěstí vyrývá magický znak. Svítil žlutě. Cože to bylo za magii? Přeměny a teleportace?
Začala jsem přemýšlet, jak to asi bude fungovat a najednou jsem se jaksi ocitla několik metrů jinde a zády narazila do polic s knihami, netřeba psát, že jich na mě pár popadalo. Bylo to jako rychlý úskok, ale místo skoku jsem se zřejmě teleportovala a nebyl to úplně příjemný pocit. Liam přiběhl, nejdřív zvedl mě a pak knihy zpátky do polic. "Jsi v pořádku?" Oprášil mi oblečení a ušklíbl se. "Hele, to neni vtipný." Zamračila jsem se na něj, ale ne naštvaně. "Promiň. Nečekal jsem, že to bude tak rychle." Oddělal mi vlasy z čela. "Jak se cítíš?" Tak takhle se cítí člověk, který má rodinu nebo někoho blízkého? Jedná se mnou s respektem a porozuměním, stará se o mě. Skoro jsem zapomněla, jaké to je. "Já nevím." Řekla jsem nejistě. "Je to divný. Nikdy předtím jsem to neuměla a najednou tohle." "Do toho se dostaneš, věř mi. Věříš mi?" Jako by se v jeho očích na chvíli objevil strach, nebo aspoň starost, že to dopadne jinak, než doufal. "Ano." Řekla jsem rychle, aby si nemyslel, že váhám, ale jemu to stejně nestačilo. Podíval se mi do očí a pevným hlasem řekl: "ano, věřím ti, Liame." Nechce toho po mně dneska nějak moc? Pro jednou jsem mu oplatila úsměv."Ano, věřím. A teď mi ukaž magii tvorby, chci vidět co umí můj učitel." "To zní fér. Ale půjdeme do zahrady, tady je málo místa." Samozřejmě poznal, že jsem se to pokoušela zamluvit a tentokrát mě nechal. Ten den se toho stalo tolik…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama